vbl. sb. Obs. [f. ATWITE v.1 + -ING2.] Reproaching; reproach, taunt.

1

1340.  Ayenb., 194. Hi ham … ziggeþ zuo vele atuytinges.

2

c. 1460.  Russell, Bk. Nurture, 273, in Babees Bk., 139. To alle þe lordes haue ye a sight for groggynge & atwytynge.

3